Nejlepší hlášky Zdeňka Pohlreicha (Ano, šéfe!)

Ano, šéfe!

Pokud jste ještě neviděli pořad Ano, šéfe!, který běží na TV Prima každé úterý každý čtvrtek po deváté hodině, rozhodně to co nejdříve napravte. Přícházíte o hodně. Hlavní kouzlo pořadu tkví v osobě Zdeňka Pohlreicha, renomovaného šéfkuchaře, jehož si majitelé různých druhů restaurací a stravovacích zařízení zvou, aby jim udělil lekci v byznysu zvaném gastronomie.

Zdeněk Pohlreich je ve svém oboru opravdovým profesionálem a jeho rady tudíž bývají ve většině případu k věci. Kromě toho ale čas od času (spíše častěji) vypustí z úst opravdovou perlu, kterou se pak bavím ještě hodně dlouho. Zde jsou moje nejoblíbenější hlášky (doslovnou citaci nezaručuji).

Hlášky ze čtvrté řady Ano, šéfe!

(průběžně aktualizováno)

  • „Ty voe, neřikej mi, že to řešíte, tady se řeší takovejch věcí léta letoucí v týhle zemi.“
  • Příprava katova šlehu: „Kaťák v přímym přenosu, tohle zná víc lidí než Hradčany.“
  • „V tom je brambor asi tolik jako rychlosti v cikánským kolotoči.“
  • „Do psích pochev urousanejch!“
  • Servírované jídlo mělo název Bábin vrch a Zdeněk Pohlreich ho okomentoval slovy: „Z tohohle vrchu mám chuť vrhnout. To se má jmenovat s h a ne s ch.“
  • Hodnocení úrovně stravovacího zařízení: „Tohle je na sjezd trabantistů, tak maximálně.“
  • „Když určujete ceny, tak se chováte jak vožralý milionáři: 65 %, 10 %, meníčko za sto deset, pštrosa, video voe, pí*u voe…“
  • „Tak vy si vozíte prdel v BMW a voni nemaj kde chladit věci, jo? Voe… Hele, model českýho restauratéra. Postav se, my se tě natočíme, voe, takhle pěkně.“
  • „Čumí jak bulhar do mlátičky.“
  • „Kouká na mě jak pětikilovej datel, já bych ho praštil tou lyží…“ (restaurace měla dekoraci jako Ski muzeum v Harrachově , u stropu byla zavěšena spousta lyží)

Hlášky ze třetí řady Ano, šéfe!

  • Komentář k minutce kombinující neslučitelné - smažené klobásy a jablka: „Tohle kdybych sněd celý, tak se mi budou zejtra u prdele rojit včely.“
  • O hutné (a nepříliš chutné) sýrové krustě na pečeném lososu: „Když si to dáš dvakrát, tak si z toho můžeš spíchnout slipy.“
  • O kladném vztahu Čechů ke smaženým pokrmům: „Tady kdyby kandidoval do parlamentu smaženej řízek, tak má devadesát procent.“
  • „Mám hrb jak mandolínu…“
  • „O tom radši nebudu mluvit, bych si nerad získal imidž sprosťáka.“
  • „Venku je zima, že by tam nastyd i lední medvěd.“

  • „Žádná prasečí chřipka, touhle zemí se šíří gastro-virus a všichni čekaj, že přijde ňákej doktor Damdydam…“
  • O odmítavém postoji kuchařů: „Já si připadám jako kdyby se na mě netěšili, ty vole.“
  • Komentář k rozhovoru s provozním: „Von mi vypráví kolik koupil masa na ptáčky, ptáček jeden… Na to kdyby mi tenkrát přišla státní, tak jsem seděl.“
  • Ná nákupu potravin: „Tohle když koupíme, tak holky budou mít kalhotky dole ve vteřině.“ O regál dál: „Tady v kečupech nejsem moc silnej…“
  • „Já jsem ukecanej, že bych mohl mluvit na sjezdu porodních asistentek.“
  • Chvála vlastnoručně uvařeného pokrmu: „To je tak strašně dobrý, že jsem to spolknul bez rozkousání.“
  • Reakce na neschopné kuchaře: „Kdybych si místo vás pořídil metr pařezu, tak jsem se aspoň vohřál.“
  • Ani při druhé návštěvě restaurace si ZP moc nepochutnal: „Tohle už necháme, abysme měli lepší záběry a já si asi půjdu na záchod pohladit břicho teplou lžící.“

  • O nepořádku v kuchyni: „Tady je takovej bordel, že se mlží i čočka u kamery.“
  • O přepáleném fritovacím oleji: „Co to je…? Přefiltrovanej lak na rakve??“
  • „Ke každýmu meníčku bych udělal bonus - dal bych tam gastrogel a živočišný uhlí zdarma.“
  • O nevalném aroma v kuchyni: „Tady je teda vzduch jak v poklopci.“
  • „Nebejt toho natáčení, tak bych se z toho poblil.“
  • O nedopečeném kuřecím stejku: „To je kuřecí sushi…“
  • O laxním přístupu kuchařů: „Vy to děláte jak vožralý milionáři…“

  • „Dobrý den, das ist eine Kontrolle!“
  • O přesoleném jídle: „Váš kuchař má rád sůl, asi bydlí ve Slanym.“
  • O připálených těstovinách: „Tady zpívá Petr Spálený.“
  • „Já vás hledám na Slepý koleji a vy ste v pr*eli.“
  • O mladém, zato však nadmíru sebevědomém kuchaři, který na účasti v pořadu Ano, šéfe! postavil propagaci svého nového podniku: „Tady je vyfocenej v Kosmonosích v zatáčce nadživotní Vedral.“
  • „Von se tady nechá vyfotit a támhle vaří kuřecí řízky s kyselou vokurkou.“
  • „Ten pán, co je tady všude na těch fotkách, to je ňáká turistická atrakce?“

Hlášky z druhé řady Ano, šéfe!

  • „Ty to tam sypeš jak Babica…“
  • „Já tam na něj vlítnu, že se bude divit i nohama.“
  • „Das ist eine gute tschechische Schlichte!“

  • „K pozici šéfkuchaře přišel jako nedoslýchavej k violoncellu.“
  • „To by bylo facek jak v Národním divadle potlesku.“ …kdyby si snad někdo Zdeňkovi dovolil mluvit do toho, jak má vařit ve vlastní kuchyni.
  • Odpověď kuchaři, který se hájil obehranou hláškou, že si za svým výkonem stojí: „Soudruzi v NDR si taky stály za trabantem a jak to dopadlo?“
  • „Já v kuchyni neznám bratra. Míval jsem to tak, že v posteli ani sestru…“

  • „Hospodo, roztočte pípy! Strejda přijel.“
  • Reakce na uklouznuvšího kameramana: „Blíží se podzim, začínají padat kameramani.“
  • „Tohle pamatuje Žižku, když měl ještě vobě voči.“
  • „Čas prchá jak splašená mrcha.“
  • „Je to snadný, akorát si to člověk v tý svý opičí almárce (ťuká si na čelo) musí trochu dát do richtiku.“

  • „Ten je zblblej jak bába v turniketu…“
  • „Tohle by normálně zabilo orla v letu, voe.“
  • „Co je s tím řízkem? Ho chtěj přejet autem a nemůžou ho nastartovat.“

  • „Tady máme restauraci a lékárnu v jednom baráku. To je celkem praktická kombinace.“
  • „Se na mě koukáš jak kdybych vod tebe chtěl služební Rolls-Royce, ty vole…“
  • V restauraci U Rytíře, kde je jako dekorace vystavené brnění: „Tohle mi udělat číšník v kuchyni, tak ho voblíknu do toho brnění.“
  • „Pane kolego, spolupráce s váma je pro mě za odměnu. Mé srdce vzlétá jako sokol.“
  • „Viděl jsem hada srát, žábu bušit pěstí do skály, koně zvracet v barvách francouzský trikolóry. Dokonce sem viděl i stíhačku couvat, vole. Ale todleto sem teda ještě neviděl.“
  • O obřím stejku: „Tady někdo přejel na ulici slona... koloběžkou, ty vole.“
  • Nejlepší hláška z dílu natočeném v restauraci U Rytíře výjimečně nepochází z úst Zdeňka Pohlreicha, ale z nápisu na tričku majitelky restaurace, postarší paní, která evidentně příliš nevládne angličtinou: „Blowjob is better than no job“.

  • K servírce, která právě polila hosta: „Z toho si nic nedělej, ještě vosprchuješ lidí…“
  • „Tohle jsem neviděl v kuchyni, co jsem byl za socíku. To je zátiší s občanským průkazem.“
  • „Lhostejnost končí, dneska se nosí vášnivý zájem.“
  • O kuchaři: „Tenhle pán by potřeboval zapálit koudel u prdele, aby o tý práci začal trochu přemejšlet.“
  • O jídelním lístku v restauraci Nebe: „Jestli já přijdu do nebe a budu tam žrát kuřecí směs paní nadlesní, tak radši půjdu do pekla.“
  • „Tohle je zázemí standardní české restaurace – přípravy a omáčky do výše vzrostlého muže.“
  • O pomocném personálu: „Línej je jak vandrák po vobědě.“
  • „Vona taková dobře mířená facka je argument, s kterym nic nenaděláš.“

  • „Vypadám, že sem sem spadnul z měsíce?“
  • „To je jednoduchý jak žebřík.“
  • Povzdechnutí nad kuchařem popíjejícím pivo: „To je nátisk…“
  • „Asi si to pudu hodit namodro do průvanu.“
  • O personálu restaurace: „Ty jsou shnilý jak bedna shnilejch jablek. Ty jsou snad líný si zapálit i cigáro.“
  • „To musíte dát do lednice, jinak se vám z toho tady někdo posere do vejšky.“
  • Návrh na zužitkování potraviny s prošlou trvanlivostí: „Vemem to do chaty, budem tam nahatý, to je něco…“
  • O mladém nezkušeném kuchaři: „Je vykulenej jak žába před bouřkou.“
  • O tenkém plátku masa: „To je asi sluneční kotleta? Je skrz ní vidět až na sluníčko.“
  • „To bude taková bomba, že se z toho venku zastavěj bagry.“
  • „Stojím tady jak necky u půdy a nic, žádný vobdivný funění…“
  • Reakce na nezájem ze strany personálu: „Pro pány kuchaře se pro příště asi převlíknu za malý pívo.“
  • O jídle servírovaném v kotlíku zavěšeném na háčku: „Se to tady přede mnou houpe jak voslí penis.“

  • „Si pro něj nedoběhnu, jsem nevyhrál nohy v bingu.“
  • O pomalém číšníkovi: „Ten se tady táhne jak babí léto podzimem.“
  • „To je jednoduchý jak křišťálová studánka v lesích.“
  • „Ten vývar je silnej jak noha vod kulečníku.“

Hlášky z první řady Ano, šéfe!

  • O opravdu malém biftečku na talíři: „To je ten bifťour?? Takovej malej měl už dávno spát…“
  • O zbytečné a velké obloze přes celý talíř: „To je jako když si stará bába nakydá na obličej deset kilo make-upu a doufá, že to zakreje dvacet proflámovanejch a prošustrovanejch let.“
  • O personálu kouřícím na baru: „Ty tady hulej jak sádrovej ježek.“
  • O jídelním lístku: „To vypadá jak babiččino album.“
  • O hustotě polévky: „Kruci prdel, to je tlustý jak noha u prdele.“
  • O špatně uvařených nudlích: „To je suchý jak cesta.“
  • Reakce na tvrzení personálu, že si nemůžou pořídit myčku, dokud si na ní nevydělají: „Jsem profesionální řidič. Až si na to vydělám, tak si koupím auto.“
  • Odpověď mamince majitelky restaurace, která si postěžovala, že není zvyklá na takovéhle zacházení: „Tak to si koukejte rychle zvyknout matko, tady nejsme žádnej spací vagón!“
  • O konkurenční restauraci (spíš putyce): „Tam nepudem, tam jsou příbory na řetízku, a tak dále…“
  • „Copak jestli je to zdravý, na to lidi kašlou, lidi maj rádi, když je to hlavně dobrý, pak řešej až, jestli je to zdravý…“
  • „Salát je suchej jak dědečkův skalp.“
  • „Já tam vlítnu jak vandrák do putyky!“
  • „Já jsem za váma nepřijel na šicím stroji!“
  • „Ty si myslíš, že mě tady vysadil dědeček Automobil!?“
  • „Zkřížíme brambory s filckama a budou se škrábat samy.“
  • A na závěr moje oblíbená: „Máááminko, kup mi koníííčka…“

Aktualizace 16. 9. 2009: Včera byl konečně odvysílán první díl Ano, šéfe! z nové série, který jsem si samozřejmě nemohl nechat ujít. A stálo to za to. Zdeněk Pohlreich opět nezklamal a trousil jednu hlášku lepší než druhou. Do kamene je tesat!


Aktualizace 3. 3. 2010: Třetí řada pořadu Ano, šéfe! začala poměrně netradičně - návštěvou vybraných restaurací z předešlé řady. V prvním navštíveném podniku, restauraci Blue Point v Praze na Palmovce, si vzal majitel rady šéfkuchaře zřejmě k srdci. Zdeněk Pohlreich tedy nemusel litovat, že by nálepku „šéfkuchař doporučuje“ udělil nezaslouženě.

To s druhou restaurací Slepá kolej to dopadlo o poznání hůře. Prostory si pronajal nový majitel a začal v nich provozovat restauraci, která sice neurazí, ale ani v ničem nevyniká (snad jenom provizorním menu s nadprůměrným množstvím překlepů). Oba původní kuchaři z podniku odešli a každý zvolil svou vlastní cestu. Mladý kuchař Pavel Vedral se rozhodl vsadit na rychle nabytý „věhlas“, který si vysloužil v silvestrovském speciálu Ano, šéfe!. Zde se mu totiž podařilo zvítězit v mini soutěži o nejlepší pokrm, uvařený v šibeničním časovém limitu, se svými téměř syrovými žebírky.

Jeho ego tím pádem vystoupilo do nebeských výšin a rozhodl se na základě tohoto dílčího úspěchu založit propagaci svého kuchařského umění. Svoje fotografie s nezbytným logem Ano, šéfe! nacpal kde se dalo - na bilbordy, na plakáty, dokonce i do jídelního lístku. Když to uviděl překvapený Zdeněk Pohlreich, tak to samozřejmě nezůstalo bez komentáře (viz níže). Druhý, zkušenější kuchař se vydal poněkud jinou, ale mě osobně daleko sympatičtější, cestou. Otevřel si svou vlastní restauraci Šťastný hroch, která zaujme jak příjemnou domácí atmosférou, tak nadprůměrnou kvalitou kuchyně. Od Zdenka Pohlreicha si vysloužil pochvalu i možnost honosit se nálepkou Ano, šéfe! a jedno oko nezůstalo suché .


Zdenda to je bum bum kanón!


Já jsem si přišel hrát s kamením…


Podělte se o tento článek s ostatními… Sdílet